Radvanov

Klasifikace

Zámek

Země

Česko

Region

Tábor

Adresa

Mladá Vožice, č.p. 1, 391 43, Mladá Vožice

Ve zvlněné krajině severního Táborska se nedaleko Mladé Vožice rozkládá vesnice Radvanov, jejíž zástavbě dominuje objekt pozdně barokního zámku. Sama vesnice se poprvé připomíná osobou Jana z Radvanova, jenž zemřel roku 1399 a jehož predikát by naznačoval, že ve vsi stálo panské sídlo. Predikát z Radvanova užíval také rytířský rod Jenšíků, který se na Táborsku objevoval od konce 15. století. Nejpozději roku 1525 stál v Radvanově i poplužní dvůr, který se v následujících letech stal několikrát předmětem prodeje, stabilně ale setrvával v majetku rodu Jenšíků z Radvanova, jak dokládají počátkem 17. století berní rejstříky. S Dorotou Jenšíkovou pak Radvanov vyženil Petr Lhotka ze Smyslova, jenž stateček provedl celým neklidným obdobím třicetileté války. Soupis poddaných podle víry v roce 1651 konstatoval šest osob obývajících blíže nespecifikované panské sídlo a 18 poddaných ve vsi. Vnučka Petra Lhotky Lidmila se roku 1694 provdala za Bedřicha Vavřince Jeníka z Bratřic, čímž se na Radvanov dostal nový šlechtický rod. Bedřichův syn Josef Jiří během první poloviny 18. století inicioval zásadní stavební rozvoj radvanovského sídla, když proti poplužnímu dvoru (zřejmě s rezidenční funkcí) vznikl pozdně barokní zámek se zahradou a parkem. Zmíněnému Josefu Jiřímu se zde narodil i syn Jan Jeník z Bratřic, vlastenecký důstojník, který zanechal hodnotné paměti a objevil se mimo jiné v díle Aloise Jiráska. Sňatkem jeho sestry Kateřiny se Radvanov dostal do majetku Františka Josefa Vratislava z Mitrovic, ale už roku 1794 statek v dražbě koupila hraběnka Terezie Trautmannsdorfová a Trautmannsdorfy následně v držbě Radvanova vystřídal českobudějovický magistrátní rada Josef Kalina, který zahájil posloupnost výlučně měšťanských majitelů. Na konci první čtvrtiny 19. století tvořil radvanovské zboží zámek s bytem správce a vesnice s 32 popisnými čísly, ve dvoře pracoval pivovar a vinopalna s flusárnou. Někdy mezi lety 1830–1880 pak dvůr získal zcela novou podobu. Možná tehdy tu vznikl lihovar, dále se v hospodářském areálu nacházely i kočárovna a stáje. Počátkem 20. století k Radvanovu náleželo přes 90 hektarů polí, 36 hektarů lesů a 8 hektarů luk. Pivovar s lihovarem stále pracovaly a přinášely zisk, střídajícím se majitelům vynášela i cihelna. V letech 1916–1919 za Otakara Tůmy prodělal Radvanov rozsáhlou úpravu v novoklasicistním stylu, upravily se rovněž hospodářské objekty dvora. Roku 1936 byla do průčelí zámku zasazena bronzová pamětní deska Janu Jeníkovi z Bratřic. V roce 1945 přešel zámek do užívání Ministerstva informací ČSR a následně do správy Fondu národní obnovy, který tu nechal vystavět administrativní budovu. Později zde byl například charitní dům a Radvanov se stal i místem internace několika církevních hodnostářů, včetně biskupa Štěpána Trochty nebo arcibiskupa Josefa Berana. V 80. letech vznikly před schodištěm garáže, hospodářské budovy převzalo již v 50. letech místní JZD. Zámek Radvanov je od roku 2000 ve vlastnictví rodiny Bystrianských. V průběhu let rodina provedla celkovou rekonstrukci zámeckých interiérů a exteriérů, zrušila socialistické realistické zpracování a vrátila zámek do náležitého historického stavu a kondice. Správní budova byla zrekonstruována a přeměněna na penzion v butikovém stylu. K dalším obnoveným budovám patří "špýchar", který byl rovněž uveden do původního stavu. Zámecká budova slouží ke kulturním akcím, jako jsou koncerty a umělecké výstavy pořádané rodinou, zatímco kompletně obnovený park ke sportovním aktivitám, včetně každoročního tenisového turnaje.

MartinVeselka (CC BY-SA 4.0) · CC BY-SA 4.0